Adil | Důležitý den.

 Dnes odpoledne jdu k zápisu do školy, je to pro mne moc důležité,  že budu školáček. Tašku ještě nemám, ale už se do školy těším. Bude to trochu jiné než ve školce, ale já v lavici sedět vydržím, jen nevím, jestli vydržím nemít pořád slovo. Já si totiž strašně rád povídám o všem možném, a skoro nic mi neunikne. Babička říká, že budu šprt, no tá já nevím, uvidíme.... Jazyk mám ohebný, počítat umím, barvičky znám, básničku přednést nebojím se.

A do té školy, do které půjdu, moje babička chodila také, i tatínek, strejdové a tety.....

.....

 Trochu jsem napjatý, přece jen netuším, na co se mě budou ptát. Jo takhle, kdyby chtěli abych poznal značku nejednoho auta, to bych jim  "vytřel zrak" ! To je však zajímat nebude, to dobře vím, ale jestli mě vyzkouší zda poznám čtverec, kruh a obdélník, nebo trojůhleník, tak to zvládnu taky. Až před ně předstoupím, věřím, že se nezaleknu a že mi dušička nespadne do kalhot.

No prostě, už jsem velký kluk , už nejsem mimino, to už je pryč ! Umím jíst příborem, přitom nic neupatlám, pomáhám mamince, a jestli  i zlobím ? Nebudu lhát, to umím též....ale jen malinko...