Ještě před pár dny, v tomto týdnu, to venku bylo měsíci lednu na hony vzdálené. Přiznám, že mi to vůbec nevadilo, docela bych to brala. Možná by totéž brala i srnečka Líza, kterou jsem znova, už několikrát zahlédla z okna , jak za plotem u sousedů okusuje trávu. Ta stejná Líza, co loňskou zimu chodívala k nám a potom i v noci zjara a zbaštila co se dalo. No, o tom jsem tady už tenkrát psala a že jsme museli natáhnout plot, jinak by naše práce na záhonech byla marná...
Zaběhla pod smrček a ohlédla se, jakoby cítila, že ji za oknem pozoruju a pak zbytky zeleného spásala dál.
A dneska na stejném místě, a Lízinka nikde. A nikde zelená tráva. Možná někde na louce si trochu potravy hledá. Najde ji , vím to, proto do lesa neprchá a ve vsi se drží, lidí se nebojí, už si tu zvykla. Dívám se z okna a za oknem jen studená bílá peřina. Jo, rozvetlá zahrada,, to by byla jiná podívaná ! Tu v zimě nahradí jen těch pár květů na okně....
Jsou to ty orchideje, co kvetou postupně, zdá se že neúnavně, krásné jsou, ale vůbec nevoní......