Kde jsou děti, tam se každý rok Mikuláš zastavit musí, to je jasné. No, sám by být neměl, ještě čert s andělem měl by ho doprovázet, tak by to bylo to pravé...A my tu dva klučiny máme a tak i jednoho vlastního Mikuláše taky
Letos se ujali této role oba tatínkové, jenže pro kluky to moc dobře dopadlo. Mikuláše jsme do dveří pustili a čert, venku v té tmě pod oknem rachotil, brblal a rámusil, občas i na okno zabouchal, tak to bylo. No, taky pod rouškou tmy to mělo tu čertovskou atmosféru, jenže nevím, kdyby kluci toho "čerta" zahlédli, co by si asi pomysleli? To že je čert? Takhle že vypadá? A kde má rohy? Tatínku Vláďo, promiň,pod tou zelenou plachetkou spíš jakoby to hejkal byl
Chvíle očekávání,
nejistota,
obava...
Venku rachotí čertisko a pozor z venku už někdo přichází do dveří, ani nedýchám, kdopak se objeví?
To Kryštůfek se raději schoval pod stolek, tam na něj příchozí neuvidí, jo, co kdyby přišel zrovna ten čert? - ať si mě do pytle nevezme...
Vš dobře dopadlo, žádné slzy, žádný pláč, básničku a zahrání na trumpetku Mikuláš slyšel, rozdal klukům dobrůtky a každému také pytlík pravého pekelného uhlí. Máťa si ho schoval, prý je cítit peklem a Kryštůfek? Já to uhlí nechci, páchá jako čert ! A až se to Máťovi v kebulce rozleží, nevím, že by ani trochu nepoznal tátův hlas? Že by nepadlo zrníčko pochybností? Přece jen... A to nejlepší nakonec- celou dobu dědouš v pokoji seděl, všechno to sledoval. Když Mikuláš odešel zeptal se- "kdo to byl?" Říkám mu - "Honza, tys ho nepoznal...?" "Ne, nepoznal"....
A tak nám odchází stařeček Mikuláš, však nám všem říkal, co dětí navšívil a že ještě musí putovat dál a že jestli přežije, přijde za rok zas. No a kam se oba tatíci ztratili, že tohle neviděli? No, přece nám říkali - jdeme na pomoc k sousedovi, on se mu zasekl zámek jdem mu ho odvrtat...no, tedy - takhle svým dětem lhát?