Pro každého je základem života to, co sám uznává, má na to právo. Pro mne je to rodina, mám "starou "školu". Když se tak sejdeme a není to zřídka, říkám si často, že je nás dost. Vzpomínám na své rodiče, vždyť na začátku cesty byli oni dva. Postupně jsme se rozrostli na šestičlennou rodinu, na tehdejší dobu to bývalo v normě, především na venkově. Dnes je to jiné, to srovnat už nejde, doba je moderní všechno jde vpřed. Vzpomínek na dětství mám schováno dost. Rodiče nás drželi zkrátka, patří jim dík, vedli nás k práci, pak nic není zatěžko, po trnité cestě se pak líp jde...Možná tam seshora shlížejí dolů, na naši rodinu co si dál životem jde a pořád se rozrůstá, vždyť i já už pravnouče mám....
