I když nerada, brzdím....

Měla bych vědět, že plánovat nemám, když  to co bych chtěla, mně pokaždé nevyjde. No, čemu se divím, už jsem si zvykla. Už přání mé, není mi rozkazem, tak proč se na sebe pořád zlobit? Prostě svá přání brzdím, brzdím čím dál víc.... Včera  jsem chtěla do lesa, ale "utřela jsem nos!" S Máťou jsme lákali dědouše - "je hezky, pojď s námi pomalu k lesu, přece víš, že bys měl mít pohyb..."  "Šel bych, ale do lesa si nějak netroufnu, necítím se na to..." Jo, když není zdraví jak má být, co může jeden dělat ? Tak slevuji a v duchu jásám -  trochu se provětrat, ho přece jen vytáhnem ! Tak žádný les, jen malá procházka po okolí,  ale stejně jsem k lesíčku šilhala, šilhala alespoň trochu....

A kdo chce jít s námi, tak prosím, už nejmíň stokrát jsem tudy prošla, a pokaždé fotím, ale zdá se mi, že pokaždé je to trochu jiné, aby ne, když v jiný čas....

stále zpustlý sad v naší ulici, ten patří už do vzpomínek, možná se zmíním víc, až někdy jindy

nikdo se nestará, není to škoda?

přátelský pejsek, ani nezaštěkal, jen smutně koukal za plotem

a ti dva na cestě, družně pospolu

a já se loudám pořád vzadu, jéje,kde se tu tohle vzalo? K čemu to tady bude...

zas další jablíčka nesklizená, a byla úplně zdravá, jo, někteří lidé si štědrosti  stromů snad ani neváží

jasně že šilhám  k tomu lesu, a modrá nad hlavou tiše mi špitá - počkej, vydrž, však si své přání ještě splníš...

a hele, louku před zimou posekali, a tentokrát balíky odvezli, že by dostali rozum, hospodáři ?

a také kolem oveček jdeme, jen zdvihnou hlavu a pasou se dál

tssss, Matěji, něco lepšího nemáš ?

No, nakonec procházka byla dobrá,a ta obloha přímo nádherná !

A modříny u cesty ve zlatém hávu a pak doma nakouknu ještě pod borovici.  A co tam nevidím?

Ve spadaném jehličí chladem se krčí taková jedna zbloudilá pampeliška.