A kdo chce jít s námi, tak prosím, už nejmíň stokrát jsem tudy prošla, a pokaždé fotím, ale zdá se mi, že pokaždé je to trochu jiné, aby ne, když v jiný čas....
stále zpustlý sad v naší ulici, ten patří už do vzpomínek, možná se zmíním víc, až někdy jindy
nikdo se nestará, není to škoda?
přátelský pejsek, ani nezaštěkal, jen smutně koukal za plotem
a ti dva na cestě, družně pospolu
a já se loudám pořád vzadu, jéje,kde se tu tohle vzalo? K čemu to tady bude...
zas další jablíčka nesklizená, a byla úplně zdravá, jo, někteří lidé si štědrosti stromů snad ani neváží
jasně že šilhám k tomu lesu, a modrá nad hlavou tiše mi špitá - počkej, vydrž, však si své přání ještě splníš...
a hele, louku před zimou posekali, a tentokrát balíky odvezli, že by dostali rozum, hospodáři ?
a také kolem oveček jdeme, jen zdvihnou hlavu a pasou se dál
tssss, Matěji, něco lepšího nemáš ?
No, nakonec procházka byla dobrá,a ta obloha přímo nádherná !
A modříny u cesty ve zlatém hávu a pak doma nakouknu ještě pod borovici. A co tam nevidím?
Ve spadaném jehličí chladem se krčí taková jedna zbloudilá pampeliška.