Hoky, hurá ven....

Během dnešního dopoledne se počasí malinko umoudřilo, dobrá, mohla bych slepice - tedy ty holky, jak jim občas říkám, pustit na chvíli do zahrady na zelené, ať se napasou.   Otevřu branku a frrrr ! To vám byl fofr, vyběhly ven, jak ze startovní čáry... jak tak na ně koukám, přišlo mi na mysl takové přirovnání a víte jaké?Ten úprk ven na zelené, to bylo jako kdyby právě otevřeli hypermarket s velkými slevami a ti nedočkavci za vraty do něj útokem vtrhli a do všech jeho koutů se k regálům hned rozprchlijen aby o něco nepřišli....A tak nějak podobně se ty moje holky rozběhly, tu hrábly, tam hrábly, a travičku zobaly jako divé. Aby ne, taky to pro ně byla výhodná akce, a jak !

Abych jen tak nestála, jako ta ostraha  co hlídá ,aby se neděly nepřístojné věci, došla jsem si pro foťák, třeba si objektiv něco při tom najde.....

Tak třeba tuhle droboučkou listopádku, až kvítka přemrznou, půjde ze země, zahrabat do skleníku, zimu by venku nepřežila, a příští rok zase ven.

A tady začíná rozkvétat vřes, nebo snad vřesovec ? To je jedno, hlavně když kvete !

Tenhle obrázek je tak tři týdny starý, našla jsem pod borovicí tuhle houbu.  V chytré knize jsem zjistila, že je to líha klubčitá, prý je jedlá. Nevím, vyzkoušet jsem odvahu neměla.

A dnes líha další, jen o kousek dál.

A zase strmělka anýzová, tu už jsem tu letos poprvé také našla, a byla na více místech, no tu jsem zkusila do polívky, tajně ! A  žijem, je totiž jedlá...