Že nás na konci října překvapil první sníh, to není nic neobvyklého, někdy na pár dní vystrčí růžky ještě o něco dřív....A čas se nám posunul o hoďku zpátky, co naplat, blíží se zima, takový koloběh, rok co rok...
Ráno vykouknu z okna k sousedům do zahrady a co tam nevidím, srnečka Líza ! Smutně se dívá , jakoby říkala - "co jste mi to udělali?" "Lízo, Lízinko, natáhli jsme plot, víš, ty jsi nám zjara všechno okousala, jahody, maliny, zbaštila hrášek, i do růží a floxů se pustila, a okolní louky jsou zeleně plné, a ty? -tys chodila jenom k nám hodovat..."
A Líza si tu opravdu zvykla, někde poblíž se zabydlela,vím, v tom nedalekém zpustlém sadu, kde trávu nikdo nepokosil a jablka neotrhal. Tím směrem jednou po silnici za bílého dne běžela.