Jedno je jisté, na co si v životě člověk zvykne, toho se drží. Třeba hrabat se rok co rok v zemi - tedy v rodné hroudě, to zní nějak lépe, a hrabat se rád, mazlit se s hlínou, nebát se motyky ani rýče,rok co rok bojovat s plevelem, těšit se na jaro, až to zas začne....jó, lidičky, a když se těm pilným zadaří....?
Z jednoho políčka u rybníka mi od sestry Maruš přišel tenhle obrázek. Jak je zvyklá, byla pilná, valím oči, toho česneku ! Parádní cibule a ty papriky, jo,jo, kdo umí ten umí ! V tom kraji u rybníka je úrodná hrouda, to vím jistě, prý to tam roste samo...houbelec, bez práce se neurodí, a z těch výpěstků na obrázku,bych si napříště měla vzít příklad...
Jo, už je to tak, předpověď vyšla, už nám tu padají sněhové vločky, doufám, že to do rána nevydrží, ještě zcela nezmrzly jiřiny a kvetou listopádky
