Dnes asi hezky nebude, řekla jsem si po ránu, na obloze byla šedivá deka a parádně pršelo. Ale přece jen, ten nahoře, měl nás asi rád, protože po poledni vykouklo slunce a hned bylo veseleji. Je jasné, že mě to vytáhlo na zahradu, ježkovy voči, tam je ještě tolik nehotové práce, tak co dřív? Vrtulku si kamsi namontovat, kdyby to tak šlo, no to by byla věc ! I když jsem prohlásila, že jablka už jsou tu tabu, že o nich nepromluvím, tak to teď maličko poruším...no prostě, kolem jablíček jsem se hrabala. A sluníčko hřálo, skoro jak v létě, a tak mě na chvíli zlákalo zahradní křesílko.. To se mi líbilo - oči jsem zavřela a teplým paprskům nastavila tvář. A tísnivé myšlenky pomalu odplouvaly, laskavé slunko přívětivě hřálo, bylo mi v tu chvíli nesmírně fajn ! Oči zavřené, jen sluchem jsem vnímala všechno kolem. V nedalekém smrku ptačí zasedání, přímo koncert tam zněl, to bylo štěbetání, jéje, kdybych tak ptačí řeči rozuměla ! Nad hlavou přelétlo letadlo a nedaleko po trati přefrčel vlak. A tam dál, za sousedovic zahradou bafal na louce traktor, aby poslední trávu posekal. Já dál oči zavřené, ruce za hlavu jsem si dala a hladit se slunkem ještě nechávám. Ptáčci mi k tomu koncertují, najednou ztichli a dost ! Zřejmě skončilo jejich zasedání, asi se dohodli co a jak, a ze své jednací síně jinam zas odlétli...a tak si relaxuju, to se mi líbilo......"Ahoj babí, ty spíš ? Už jsme doma..." přiběhne Matěj, já nechám snění, otevřu oči a slunko se za mráček jak na povel schovalo.
A tak, když bylo tak hezky, ještě trochu se projdem tou zahradou. Moje záliba, možná i láska, to jsou mé kytičky, a ještě teď kvetou. Tak jenom malé nahlédnutí, že ještě tu jsou, jen tak, pro radost.....
I motýlci dneska byli venku, tak jako já, na slunku hřáli se....
A tenhle tichý zahradníček mi plnou náruč "ženšenu" ještě nabízí...
A něco hezkého jsem si nakonec nechala, že vám také ukážu. Ale tahle krása moje není, touto se pyšní sestřička moje, Maruška.
Ten Tvůj hořcový stromek, Maruško, ten je tedy výstavní !!