Zpověď jedné zoufalky

Nechci se zpovídat ze svých hříchů, vždyť těm kolem mne, co mne dobře znají bych tímhle doznáním neřekla nic moc nového..... A  sdělená starost  mi trochu odlehčí, a sdělená radost se naopak znásobí, tak to cítím já....

Je docela hezky, v letošním babím létě, a mě rouška splínu pořád halí, nějak mi všechno přerůstá přes hlavu. Kam se kouknu , na zahradě všude tolik práce, nějak už nestačím, co s tím, co s tím...? A dnes jsem původně měla nastoupit k závažné věci, nové koleno mi měli dát, třebas plechové, to mi je jedno, jen když budu běhat, jó, ne se belhat, ale běhat, jak já bych chtěla běhat...koleno bude, snad, až o trochu déle,až se žíly na noze zklidní, to je jediný důvod, proč to teď nejde a trochu mám obavy, přiznávám...Všechno to na mne tak nějak padlo, včera jsem řekla - už dost !  Musím pryč od domu, musím do přírody, zajdu si aspoň k "mému jasanu".Hole trekovky, moje pomocnice, a hned po obědě jde se !  Sama, vyčistit si hlavu, toužebně nakouknout k lesu. Tedy povětří bylo a mlhavo v dáli,no tak ať, třeba mi vítr tu splínovou roušku z mé duše odnese...

K jasanu přes louky ta cesta vede a od něj je kousíček do lesa, už jsem tu kolikrát tohle  focené měla, dnes mi tu chybí nahoře modrá...

jasane, ty můj jasane, tiše se zpovídám  do jeho kmenu...

na rozloučenou stařečka ještě pohladím a musím dál, ještě kousek k lesu ...

balík sena, tedy nic moc, ale pro zvěř na zimu se tu pod stromem choulí

a zatím myslivec  bude tu na posedu číhat.....

byl by pěkný výhled od kraje lesa, bohužel nebylo zrovna moc jasno,s tím už nic nenadělám...

tak kousek lesní cestou půjdu ještě dál...

jak jsem ty trekovky odložila, že si udělám obrázek u padlého kmene břízy, otočím se,a ejhle!

smrkový hříbeček se u jedné šišky v trávě krčí, srdce mi hnedle radostí poskočilo...

našla jsem jich kolem téhle travnaté cesty postupně víc,  jinak nikde po houbách ani stopa, jak jsem tak z cesty okolo koukala

a dneska udělám smaženici, tak pro dva bude akorát....

a už se některé javory červenají, a buky to zlaté roucho nakonec ještě obléknou, to bych vidět chtěla, při blankytné nad hlavou a zblízka, jo, pěkně zblízka, ne jen toužebně hledět do dáli....

No nic, jedna zoufalka své nitro tak trochu odhalila, konec zpovědi, všední den čeká.....