Na prahu babího léta.

Už je to tady, za měsícem srpnem zaklaply vrátka a teď září se hlásí o slovo. Léto je pomalu na odchodu, jak se dny pozvolna krátí, už jste si všimli? I to sluníčko ztrácí svou palčivou sílu a dny si tančí svůj kvapík k podzimu. Jo, v září, tady u nás, v našich hlubokých lesích, když  křížem krážem voňavým lesem pocouráš, a máš to štěstí, tak  najdeš plno hub. A já letos zatím nenašla ani jednu ! Proč asi? Protože NEROSTOU, nerostou, zatím ještě nerostou....Tak žádná smaženice ani houbové řízečky nebudou, tak jsem si z  fototrezoru vytáhla tuhle požehnanou hromádku, abych si houby připoměla a také si vzpoměla, jak jsem u nich pak v altánu seděla, sama, samotinká, a čistila je a krájela.... A řeknu vám, takhle to bylo každý rok a nejednou...v lese jsme vždycky dva, a na to co najdeme pak zůstanu sama ! No řekněte, to je nějaká spravedlnost ? A dědouš se brání - "na houby chodím jen kvůli tobě..."  jo houbeles, to je jen výmluva ! On houby nachází rád, ale nerad je čistí, v tom to je !

A stejně nezahálím, když nejsou houby, jsou tu teď rajčata. A když se aspoň trochu snažím, vyrostou každý rok. Netřeba nikam, křížem krážem, a bývá jich také hromada. Stačí semínka zasít, předpěstovat sazenice, a když přijde čas, frknout je do skleníku. No, taky se o ně tak trochu postarat, když už, tak už, ať se urodí !

A tohle nejsou rajčátka trezorová, tohle jsou rajčata letošní a přiznávám, že jsem jim moc péče nedala. Jen tu nejnutnější, když už, tak už.... A kdo ví, co mi ještě babí léto přinese? Vím, moc dobře vím, cosi mne čeká, ale houby to rozhodně nebudou....raděj bych lesem, křížem krážem, moc ráda šla.........