Minulý týden mi přinesl hodně radostí, konečně svítilo sluníčko a přineslo vskutku letní dny. Ale tu největší radost mi udělala malá pravnučka Adélka, na kterou jsem se moc a moc těšila. V naší rozvětvené rodině jsou totiž kluci ve velké převaze a holčiček jen jako šafránu. Ale ono je to vlastně jedno, holka nebo kluk, všechna ta mrňata jsou k zulíbání. A hlavně ať jsou zdraví,co víc si při jejich narození přát. Tak si teď, ty moje maličká, trošinku zavzpomínám, týden byl krátký a zase jsi odjela domů a docela daleko, až znovu přijedeš, uteče rok....
dnes je mi přesně 8 měsíců
copak je to za babču, vidím ji poprvé, tak si ji prozkoumám...
všechno dobrý, nemusím se bát, však jsem malá pohodářka...
Tohle je ten Matýsek ? Musím se s ním seznámit...
Babičko, ta je hezká, viď?
Pojď si se mnou hrát, no jo, škoda, že ještě nechodíš,to by bylo bezva....
tak tě nechám aspoň zhoupnout, nic se neboj....
ale v bazénku je to lepší, to je jasné
tady je pořád tolik nenámého, ale já se nebojím...
copak to sem dali?
copak to jenom je?
nikdo se nekouká, honem to prozkoumám...
malá chvilka posezení
to jsem ale šikulka, chyťte si mě, lezu jako čertík...
to koukáte, jak to umím...
Máťo, pojď si se mnou hrát....
Adélko, já si tě tu nechám....
že už musíš zpátky domů? Tak pa, pa, měj se hezky a slib mi, že zase za rok přijedeš...