Vytřel nám zrak...

Když se ta naše rodina sejde ve větším počtu  a skončíme pod altánem tak i na turnaj v šipkách dojde. "Kdo bude hrát?" -ozve se běžná otázka. "Já, já taky, já, já, já...."někdy až sedm hráčů se přihásí.Kdo začne nelosujem, začíná vždycky dědoušek. Však se mu potajmu smějeme, "no jo, chce vyhrát, proto musí být vždycky první...." a kdo by také nechtěl, že jo?  To vysněné první místo i mne už někdy potěšilo, prostě když se daří, tak se daří, ne?

Ale co dělat, když se do turnaje vehementně přihlásí jeden z nejmladších ? Co se dá dělat, tu radost mu dopřejeme, ať si to také vyzkouší, vždyť o nic nejde, je to jen rodinné klání, tak co !  A že je to prcek, nevadí, však my si poradíme !  Stoličku pod nohy a o kousek blíž, když ruce jsou ještě krátké...

A na ty pytle v dřevníčku nekoukejte, už tam nejsou, bylo v nich čerstvě sklizené seno, ale na druhou stranu, kdyby se někdo netrefil, tak šipka přistane do měkkého

" Tak už nezdržuj, dost povídání, já bych chtěl hrát, já vám všem ukážu ,přece nejsem žádné mejdlo !"

To koukáte, zase jsem se trefil !!!                   No fak, to jsme čubrněli, i do samého středu měl zásah !

Radostný skok mamince do náruče - "hurá já vyhrál, já jsem první naházel zvolenou třístovku !!  Dědo, já tě předběhl, to koukáš..." A dědoušek překvapen  jen zírá