Každý den nemůže být stejný...

I když se to někdy může zdát, že den co den je to pořád stejné, není to vůbec pravda. Jo, některé každodenní  činnosti jsou pravidelný rituál, přímo normální nezbytnost, ale o tom nechci psát....

To ta příroda se den ze dne před očima mění, už jste si všimli, že rozkvetly pivoňky? Odkvetly jabloně, svěží listí na stromech už pomalu ztmavlo, stačí se jen pozorně dívat a vnímat.  A slunko nám už víc dní přálo, jakoby odčinit chtělo, že na nás před časem zapomělo. ...

RÁNO - dnešní ráno bylo zase jak malované, obloha z azuru, nádherná modř, vařím si kávu a při tom jako vždy, kouknu z okna  do zahrady.  Černá kočka, ta bez domova, si tam po noci umývá kožíšek.  Břicho má pěkně napucané, kolik zas bude koťátek ? Kdy a kam je schová, co s nimi bude ?   Očistu provádí důkladně i packou si na hlavu sáhne, ničím se nedá vyrušovat. A proč také?  Vždyť tam má po ránu klídek.

Potom se zdvihne a své těžké bříško někam pryč táhne, už snídani dostala u sousedů.

I kosatce spěchají se svojí krásou, když modrá je nad hlavou tak i dole musí být modrá !

Není to dlouho co kvetly pampelišky, louky jich byly všude plné, ale vítr už stačil většinu chmýří po lukách rozfoukat.

Tyto dva obrázky už jsou jen vzpomínkové, ten den, jako dnes, byla nebeská báň zrovna tak modrá....

Teď už jsou louky barevnější, i když žlutá tu vede pořád prim. To ten pryskyřník, napohled krásný, tak jako pampelišky,ale obě rostliny jsou pro seno nevítané. Těch růžových "kohoutků" co tady kvete, brzo pokvetou i kopretiny i něžné poměnky jsem v trávě našla.

Možná i u vás byl celý den azurový,ale jistě ne do puntíku stejný, jako ten včerejší. A večer nám sprchlo, konečně ! Jaképak asi bude ráno?