Tak jak? No, prostě všelijak...

Tak jakpak je dnes u nás doma? Asi tak jak u vás... Ještě v pátek jsme se skoro pekli na sluníčku, ale večer už se kupily mraky, pomaloučku, ale jistě.  Bylo něco málo po dvacáté hodině, teplý a tichý podvečer a obloha jen hrála modrou, zářivě zlatou a v dáli i černou, to byla pro oči podívaná !   A zadarmo, nádherné divadlo, nic jsem neplatila, i místo na dívání jsem si mohla vybrat, stačilo jen hlavu zdvihnout a dosyta se vynadívat....  Když se na tom nebeském jevišti opona zatáhla, tak potom hodinku po půlnoci  už mi na okno ťukaly první kapky. No a co ráno?  Co budu povídat, zima jak v morně !  A drží se zuby nehty, až  jsme si doma i zatopili. Zmrzlíci kralují, co se dá dělat...

Dneska jsem courala po zahradě a našla jsem od srnky zas další "pozdravení" - ona si chodí zpestřovat jídelníček, delikatesy u mne asi hledá...oholila listy z pnoucí růže a tři keře floxů mi okousala, a abych si byla jistá, že to byla právě ona, hromádku trusu mi u nich zanechala.....

Ještě sem přidám  kratičký rozhovor - bábrle a její vnouček

babča: Máťo, jestlipak víš, že má dnes Kryštůfek narozeniny ?

M. : Jo, babi, vím, jsou mu čtyři. A mně je zejtra pět a půl. Až mi bude šest, tak budu mít taky narozeniny a dostanu dárek. Ale jestli chceš, já ti to dovolím, můžeš mi  klidně nějakej dárek dát třeba dneska !