Tak jsem to prošvihla....

No jo, tak jsem to letos prošvihla !  A měl to  být také můj den.  Jak jsem tak zvečera koukala  k  vrcholu našeho známého kopce, to vám bylo ze všech směrů ohnivých čár, aby ne, to se rojily na vlastnoručně zhotovených dopravních prostředcích všechny ty ženštiny mé věkové kategorie....

Jeden se snaží seč může a ne vždycky dobře to skončí. A tak jsem si řekla, letos NE !!! Ne a ne, udělám  výjimku, letos nepoletím.  Letecký průkaz jsem ztratila,  a pořádné koště co by mne uvezlo , to taky nemám....a za tmy blbě vidím, ještě bych si natloukla někde tou cestou nos... A že už nic nedohoním, že už je pozdě, nechám si vyprávět od jiných, jaký byl ten večerní rej. A když už jsem se na odlet vykašlala, i tak se mi dílo zdařilo.

Byl krásný den, zasadila jsem do země jiřiny a dosny, zasela mrkev a vsadila cibuli, tu a tam vytrhla nějaký plevel, hřála své kosti při práci na sluníčku,řeknu vám, byl to hezký den.

A večer po osmé hodině vám to v koruně rozkvetlé slivoně bzučelo !  Čmeldové makali ostošest, z kvítečku na kvítek létali, no tak se s vervou snažili, až bílé okvětní plátky, jedna  za druhou, do trávy padaly... A u jezírka, někde pod kamenem koncertovala žába, možná že rybkám kuňkala.

Den už se končí, ten poslední dubnový . To nám to utíká, zítra už začíná měsíc máj. Ten nejkrásnější v roce...