Přišlo mi emailem...

Tohle zajímavé povídání o nás, o lidech, mi poslala Hanka, a je to výňatek z jedné moudré knihy. Myslím, že v těchto slovech je hodně pravdy, a tak se o ni chci s vámi podělit. 

Setkání s druhými lidmi nás nutí k přemýšlení o nás samotných. Přemýšlíme často o tom, jak o nás druzí mluví před námi a jak za našimi zády. Je možné, že se nám v naší přítomnosti posmívají a za našimi zády nás vychvalují a oceňují, ale bývá to spíše naopak. Je však možné, že se nám posmívají v naší přítomnosti i nepřítomnosti a třeba nás oceňují mezi čtyřma očima i za rohem.

Nejhorší ovšem je, když o nás lidé nemají co říci, protože se s nimi raději nestýkáme. Tento náš postoj je známkou strachu z lidí a důkazem toho, že klademe  velký důraz na to co o nás druzí řeknou, protože v nich vidíme jen samé kritiky.

Za sebe mohu jen říci, že každá pochvala je lidskému uchu příjemná a je-li i za rohem vyřčená, tím lépe. Potom je míněna upřímně. A ten, kdo má potřebu vysmívat se a dělá mu to dobře? Možná i vy jste v davu lidí takového někdy potkali......