Kdyby to tak byla pravda...

Nad ránem mě probudil sen. Podivný, jak jinak...Kdyby tak jeho naplnění byla pravda, jé, to bych si výskala !  Tvrdí se, že sníti znamená prožíti svoji minulost, zapomenouti přítomnost a vytušiti budoucnost. A co se mi to tedy zdálo?

Vidím jakéhosi chlapíka s malou pilkou v ruce, jak se při soumraku snaží uříznout stromek bílého šeříku, který mám na zahradě. Sedí na vozíku jako ten invalida a kmínek pižlá, řeže a řeže. Vyruším ho, jenom se koukne a dál od stromku popojede, po chvíli se vrátí, nechce to vzdát a pižlá znova. Už na něj volám  "necháte toho!!" Mlčky se koukne, zas dál od díla popojede a za chvíli se vrací, pilku jen zaboří, jde na to houževnatě....Já jenom zírám na jeho neodbytnost, copak se tohle ty drzoune dělá? Na cizí zahradě klidně tak ničit ? A zrovna ten šeřík? -srdeční záležitost- od domu dětství mého, jsou jeho kořeny.

Byl to jen sen, naštěstí. Šeřík tam stojí, listí má narašené a těším se, až bíle a voňavě rozkvete. No a prý pilku viděti - tvé přání se vyplní, už ,už aby to bylo !  Zlobí mě noha a mám zánět žil. A to se mi nehodí, chci se v zemi dloubat, chci být zdravá, fňuk, fňuk,fňuk....

Tenhle obrázek jsem dneska nefotila, ale taková rána moc ráda mám.  A dnešní nedělní ráno ? Nic moc !  Obloha šedivá, kam jenom dohlédnu, jen samé mraky, a jakpak je u vás? Také tak, taky ?