Velikonoční ohlédnutí.

A máme to za sebou, ty tradiční svátky jara, jistě si je každý podle svého "vychutnal", božíhodovou neděli i to velikonoční pondělí, spojené s pomlázkou, koledou a veselím a mnohý zadeček pod sukní dostal vrbovým proutkem pohlazení....prý, abychom byli pořád zdravé a mladé, jo., to kdyby tak pomohlo! To bych hlazení takovým kouzelným proutkem určitě snesla častěji, a pokorně, to mi věřte...!

A božíhodová neděle  - ta nám sněhu opravdu nadělila....

Každý rok barvím vajíčka, červená, zelená, žlutá a modrá, a třapaté lístečky trav na obtisk používám, jistě to také znáte -hezky rozprostřít na vajíčko, to do kousku gázy či  punčochy pevně zaobalit, pak do barvy šup a těšit se na výsledek....No jo, sáček barev jsem si zakoupila včas, a tak pěkně "uklidila", že jsem je nenašla ! Šárka vajíčka nebarvila a tak mi nabídla tyhle obrázkové košilky. Šlo to raz dva, ani jeden prst jsem si barvou nezbarvila a jen na hnědou barvičku postačily z cibule slupky .

A už je ráno, velikonoční pondělí, měsíc se ještě do větví stromů směje, obloha bez mraků, snad hezky bude...

Jen málo nad nulou, studené ráno, jestlipak přijdou nějací koledníci...? Ale jo, rodinní jistě, to by bylo, aby na babču zapoměli....

Koledu pěknou oba dva přeříkali, vrbovým proutkem lehounce pohladili, ti moji rošťáčci, vnuci....

Jenom chvilička láskyplná to byla, než se jim živost do těla zase vlila....

Až na tu zimu, byly ty dny docela příjemné.