Antitalent a rada na závěr...

" Babíí, já bych si chtěl postavit tohle policejní auto, pomůžeš mi ?"  zeptal se Matěj a položil na stůl plastový kbelíček plný všelijakých drobnůstek a rozložil k tomu plánek. Obrázek číslo jedna, číslo dvě, tři a tak dál......  "Myslíš, že to budu umět ?" "Jo, babi, je to jednoduché, to zvládnem...! Koukej, nejdřív začneme u obrázku jedna, pak u dvojky a pořád dál", no to by bylo, abych to podle návodu nesložila !

Matěj chvíli součástky vybíral a jenom mi radil. Babčiny nešikovné prsty se snažily jak mohly, ale sestavit to přesně podle plánku mi nějak moc nešlo a na malého kluka to bylo složité, jenom se díval, radil a radil, radílek jeden zatrolený ! A radil mi blbě, samozřejmě, plánek jsem nakonec vzdala a konečný výsledek je podle vlastní fantazie, docela to ujde, nebo ne?  A při tom mě napadlo, že Hospodyňka, ta by si poradila snadno, levou zadní by to zvládla.... Mne by asi míň námahy stálo takové rýpání v zemi, no jo, tam se nemusí přemýšlet, mozek se nenamáhá... No a na závěr:   "Máťo, moc mi to nejde, už mi je z toho špatně..." chvíli jsem se sama nad sebou zlobila. A víte co mi na to vnouček odpověděl? "  "Babčo, když ti je špatně, tak se běž vyzvracet!" No, myslel to vážně, věřte mi !