Adil | Tělo a duše.

Název tohoto článku je tak trochu zavádějící, žádné zpovědi o zákoutích v mé duši se tu nedočkáte, přece  do detailu nebudu na sebe všechno vyzrazovat

.....něco si nechám jenom pro sebe....

Tuhle knížku mám zrovna rozečtenou a ten název je pro ni výstižný. Příběh mladé ženy, která v sedmnácti letech vstoupila dobrovolně do kláštera z upřímné oddanosti k Bohu a celých třináct let se ukázněně podrobuje tvrdé řeholi uzavřeného řádu, důsledně zachovávajícího praktiky přenesené ze středověké Francie. Vě věku kolem třicítky prodělává období pochybností, zda její celoživotní volba byla správná. Vyvolává je hlavně bezděčná touha po dítěti....

Autorka tento román napsala v roce 1991, původně pracovala několik let  jako novinářka a pro napsání čerpala se shromážděného materiálu, který byl založen na interview s pěti sty jeptiškami z klášterů různých řádů.

I když je děj ze současné doby, stojí za zamyšlení, jak je ta řehole strašně tvrdá a jak bolestné musí být takové podrobení, kde se vyžaduje slepá poslušnost. Držet ruce zvláštním způsobem,sepnuté v úrovni pasu, chodit potichoučku,nemluvit, když to není nutné,oči mít důsledně sklopené,a jakmile se ozve zvon, ihned se za jeho hlasem dát do pohybu, spát v prosté a studené cele, přísně střežená před světskými radostmi....prostě - OBĚŤ SE MUSÍ PODROBIT.....

Teď ještě něco navíc:

Březen je měsíc knihy, tak  na toto téma i něco ze soudku plného úsměvů.

Žena přijde do knihkupectví : "Všechny mé přítelkyně mají něco od Hemingwaye. Co od něho máte?" "Stařec a moře."   "Tak já si vezmu to moře, starce mám doma:"