Naposledy jsem si tu pofňukala, že všechno je jinak než bych si přála, no, ono dost věcí opravdu je, ale jedno mé přáníčko bylo vyslyšené - už třetí den sluníčko vstává bez zdráhání, tak proč se neradovat ?
No jo, často se cítím jako ten strom, to je jen takové přirovnání, mé ruce jsou větve, mé nohy jsou....dál fňukat už nebudu - bez komentáře raději... nechám si pro sebe, to co mě čeká.
Bylo tu pět a půl pod nulou, mrazík se přes noc nevzdal, slunko už vystouplo na oblohu , přímrazek na střechách rozhřeje, bude zas hezký den.
Tak co nejmíň starostí a dobrou náladu, posílám sluníčko vám všem
