Šest hromádek.

Včerejší deštivé odpoledne mě uvěznilo doma, měla jsem v plánu sklízet zbytky úrody ze záhonů, no nic, příhodný čas určitě ještě přijde. Sedla jsem ke koši prádla, žehlila a jak jinak,  zas útržky vzpomínek z dětství se do mysli přikrádaly...Proč je odhánět, když občas se víko z truhlice vzpomínkové pootevře, a ony z ní ven jak lehounké obláčky, jedna za druhou vyplouvají .... Třeba ta  na těch šest hromádek, to vám byl vždycky rituál !  Představte si kilovou krabici sušenek, těch lisovaných, všimla jsem si, že ještě dneska se prodávají.  Jen v jiném množství a v úhledném balení. Tenkrát ta krabice bývala úplně obyčejná, bez obrázků, jen jakousi papírovou páskou zajištěná a myslím, že stála rovných 8 Kčs. Maminka ji někdy koupila a to bylo těšení, komu z nás připadne její rozdělení na poctivých šest hromádek. Ony ty sušenky měly tvary různé, kolečka, čtverce i trojůhelníky a na sobě ty lisované proužky, jé a jak nám voněly, když se krabice otevřela !   A  začalo dělení  na hromádky - na každou poctivě jedno kolečko, pak jeden čtvereček, jeden trojůhelník, prostě tvar za tvarem, každému stejně a krabice byla za chvíli prázdná. Byly jsme děti cepované, žádného z nás nenapadlo, aby dopředu tajně ujídal, to mi věřte. Táák a rozděleno, teď přichází ta nejsladší chvíle - hrneček horkého čaje, ke své hromádce sednout a sušenku jako svátost do čaje namočit...dávej holka pozóór, musíš jen kousíček a na vteřinku, nebo ti do čaje ten kousek spadne !  Jéžiš, to vám byla taková dobrota a tak jsme se, my děti,tenkrát s každičkou sušenkou slastně pomazlily a mít je tu, po ruce, snad bych se vrátila do dětských let...Nemám je nemám, tak vzpomínko zpátky, šup do truhlice, zavírám víko a jdu si dát kávu . Už ji v skleničce od Neny mám nachystanou a vy mějte se co nejlíp, pohodově