Před Neninou chalupou jsem si to zavinila, po letech se mi žertíček vrátil, myslím, že s úrokem...Pěkně od začátku postavím příhodu do obrazu. Je to už dávno ale dobře si pamatuju jak se to semlelo. Měla jsem práci na směny a z odpoledních jsem se domů vracela posledním autobusem, hodinu před půlnocí. Přiznám, že jsem se docela bála v té noční tmě, když jsem tak sama po cestě kráčela. Občas jel domů i Míla, ten bydlel kousíček pod námi. Irenka ví, byl to takový člobrdík neškodný. To jsem se tak nebála, když jsme cestou šli spolu a a sousedsky si při tom pokecali. Jednou jsem nesla objemnou tašku, v ní všechny mé uniformy na vyprání a Míla byl najednou gentleman. "Ukaž, dej mi tu tašku, pomůžu ti.." a já mu ji podala - "no když chceš". Jdeme a brebentíme a už jsem skoro u domu,na cestě před okny sousedů. Tenkrát tam nebyla Nenina zahrádka plničká kvítí, ale jen trávník a žádný plot a okénka chaloupky na cestu koukala. Povídám -"Mílo, dej mi tu tašku, už budu doma" a sáhnu po tašce, nepustil ji. "Až mi dáš pusu" řekl mi v legraci, vážně to určitě nemyslel. To jo, tos uhod,prát se o tašku a líbat se nebudu - má reakce byla okamžitá. "Pomóóóc, Míla.L. mě přepad !" Pěkně nahlas jsem zvolala, on tašku pustil, sedl si na bobek a jen se smál. Jenže mělo to dohru - po ránu za mamkou přišla sousedka, stará paní Jirková. "Je Adilka doma, nic se jí nestalo ? zeptala se, "pročpak se ptáte ? - je doma, v pořádku.. "Jé, to jsem si oddychla, v noci jsem slyšela volání, že ji Míla L. přepad !" Sousedka byla Mílova teta, hned z rána to své sestře sdělila. "Tys mi tedy dala, řekl mi Míla, když jsme se potkali, teta přišla žalovat a máma mě pro nic za nic zhvízdala", - "no jo, můžeš si za to sám, měl jsi mi tu tašku dát a nedělat si srandičky" a tím jsem to uzavřela. Uběhlo v potoce hodně vody, už jsem tam dole nebydlela a byla jsem maminou od třech dětí. Stojím tak jednou ve městě na zastávce a čekám na autobus. Pár lidí okolo, jak už to bývá, přichází Míla odněkud. " Ahoj, jak se máš ? dal se do hovoru a po chvíli ten mizera pěkně nahlas povídá: "Pamatuješ, jak jsme spolu chodili do stohu, a tvá máti do něj píchala vidlemi - Adil, koukej vylízt, vím že tam seš"! Oči všech přítomných na nás se upřely a uši nastražily...kousek od nás stála i Pavlína, jeho švagrová. "Ty seš ale blbec Mílo " na víc jsem se v té chvíli nezmohla. Tu moji srandičku vrátil mi s úrokem, no jo, a pravda je taková, že on mě nepřepad a já ve stohu s nikým a nikdy vůbec nebyla
