Zase ponocuju....

Na kutě chodím pozdě, moje chyba, ale mám to už dávno tak nastavené, už tenkrát, když byli synové ještě dětmi. Tak jsem si zvykla a tak mi to zůstalo. Prostě noční sůva, vůbec se neřídím tím, že ranní ptáče dál doskáče....ale jak se probudím už žádné povalování, to tedy ne. A když jsem babička hlídací, musím být na kloučka připravená. Dneska, vlastně už včera - vždyť půlnoc už odbila, měli jsme uplakaný den. Žádná procházka, jenom doma, pršelo, mlhavo, bez slunce, a my bychom tak rádi ven. Nahoru, k lesu, to by bylo, ale nebylo nic ! A venku lijavec, seshora proudy vody, zem už je pořádně přemokřená. Večer jsem koukala po zahradě, některé květiny poválené, zrovna tak bramborová nať, pšenka už začala zlátnout a sluníčko trucuje, řeklo si, že prší ? - no tak ať!

A tenhleten směje se u jezírka, že leje, to mu nevadí ,pohodář je to, řeknu vám. Nedávno seděl dokonce v mraveništi, a při tom od ucha k uchu úsměv měl...