Jako upír....

Je půlnoc,  to prý začíná krvelačné upíří hodování, až mě zamrazilo, při té představě.  Pod rouškou hluboké tmy si tu jeden z nich minulé noci smlsnul, během půlroku už potřetí. Nelekejte se, byl to jen upírek čtyřnohý...Potvora jedna, čerstvé krve se jí zachtělo ! Kdopak byl její obětí ?  Zas jedna další slepička, nebohá bez hlavy, ráno tam ležela... Byla to nejspíš mazaná kuna, jako ten upír si počínala a naši slípku si za oběť zvolila. A zase tu nejlepší,co vajec by ještě snesla !  Že je o slípku míň nevadí Maxíkovi,tomu vařené slepičí chutná a že vejce nebudou, to je mu putna.

Smutný konec té nešťastnice jsem zvěčňovat nechtěla, ale kočičák, ten už za dveřmi čeká a vůni vařené slípky nassává.  Věřili byste, že dva dny mu stačí, než ji celou spořádá ?