Jen tak zlehka....

Udělalo se konečně hezky, už druhý den kraluje slunko, nálada stoupá, tak to má být...Holínky mi raz dva vyschly, tak jsem to nevydržela, včera je nazula a do boje s plevelem se dala, co vám budu povídat....je ho zas požehnaně ! A jak se tak v záhonech hrabu, koukám, stopy srnečky a hned je mi jasné, že nezvaná návštěva byla tu zas. Nejspíš pod rouškou noci trochu tu hodovala. Zachutnalo jí jahodové listí, měla smůlu, že pod ním už  žádné slaďoučké jahody nenašla. Kdo ví, možná to byla zrovna ta, co jsem nedávno zvečera náhodně na louce viděla.

To bylo večer, když slunko zapadalo, koukám přes stromy, že rudá je záře, popadnu foťáček, co kdybych obrázek nějaký ulovila?

Z jednoho místa na dvě strany, jen dva jsem si trochu zvěčnila, no jo, bez brýlí prdlajs ve foťáku vidím, jak si ho slepá, nastavím? A já tak nahonem spěchala, že si je sebou nevzala. Kousíček od domu vracím se zpátky, v zšeřelé louce  něco se hýbe, zastavím a koukám - ona to srnečka na večeři ! 

Tak ještě maličko jak všechno roste, Irence papriky posílám - jo, jsou ostré, ne tak jako meč, už jsem je do leča dala a i rajčata poctivě zalévám. Tyhle jsou ze skleníku, už aby byly zralé, to bude pochoutka, mňam....

A ještě se nakouknem do místa pod borovicí, tam co jsme s dědoušem zjara kameny ze země vší silou páčili, jak už jsem o tom dříve psala...

No jo, hodně to zarostlo zase...

Tak a je po siestě - děvče, konec je zábavy, jdi něco dělat !  Tak aspoň pavučinu, zlatem tkanou ještě přidávám- takhle se blýskala na sluníčku....