Když se daří i nedaří....

Tak úprava našeho dvora je pomalu v cíli, sice jsou ještě dodělávky, ale prokouklo to a oba malí kluci už můžou po dvorku drandit na těch svých "motorkách" tak rychle, jako na závodní dráze. A já zase můžu upravit všechno to co mi okolo rozkopali, to abych se zase mohla pyšnit jako ten páv. .. "Mami, s tebou je to fakt  hrozné, to musíš všechno najednou ztrhat , to si nemůžeš odpočinout ? S tátou jste oba stejní, nejraději byste měli všechno hned hotové, nešetříte se, nemáte rozum ..." dost často od Honzy slýchávám. Jen mávnu rukou - "nech mě žít , v tomhle mi asi neporozumíš, já to prostě mám ráda,..."  No mám ráda tu svoji zahradu, zeleň i kytičky a protože chci, tak musím,  podle známého rčení, že pečení holubi nelítají sami do huby a nebo, že bez práce nejsou koláče...jasně, že když se nesnažíš, tak nemáš nic. Tak jsem se pustila do práce, to se mi zdařilo i nějaký dokument už jsem si foťákem cvakla. Také jsem stihla chviličku pozorovat jak na květu máku hoduje čeládka, bzzz, bzum, čmelák i včelka, pěkná to byla podívaná ! Tedy byli pilní ještě víc než já

 Celé dopoledne sluníčko koketovalo s plujícími mraky, po poledni přišla náhle průtrž, to se vám za chvilku valilo vody, naštěstí trvala krátce. Pak jedním očkem slunko zas mrklo, a i když ještě pár kapiček zezhora spadlo, duhu jsem marně hledala. Tak ještě pár obrázků dešťových jsem si udělala, listy a květy leknínů, plačící růži a také ten dvorek upravený,  teď chtěla jsem obrázky stáhnout, ale můj kamarád stávkuje - teď se mi prostě nedaří...

Aspoň takovou duhu jsem si dnes přála, tak tady je jiná, tu jindy jsem viděla.....A že máme po dešti, přeju všem sluníčko