Všechno to na mne v posledních dnech nějak padlo, včera jako bych doslova vyhořela...Ten pocit velké únavy, nejen tělesné ale i psychické, myšlenky pořád na pochodu, obava o zdraví mého muže, nějak moc mě omotala ta pavučina starostí, že bych byla včera nejraději někam zalezla do ústraní, někam do lesa k potůčku, do stínu stromů, jen ptáčkové nad hlavou by mi cvrlikali - děvče, nestyď se za slzy, voda je odnese, uvidíš že duši uleví se....
Dědouš je doma z nemocnice, ještě vyhráno není, musí do Prahy, kde srdce mu budou spravovat....mít ten kouzelný proutek, jenom bych mávla, jak ráda mávla....Dnes bude zas vedro, vypadá to, takové nemusím, věřte mi, ale přivezou Kryštůfka na hlídání, tak splíny stranou, bude tu veselo.....
Posledně mi pomáhal udělat nudle do polívky...
Pak jsme šli spolu zalívat....
Tak a teď se v loužičce počvachtám...
Ještě se zastavím u jezírka, žlutý stulík už pomalu rozkvétá....
A jejda, v červeném fráčku vodníček !
To Matýsek pózuje babičce u jezírka a že mu to sluší, vidíte.....
Na tenhle rododendron jsem trochu pyšná, zasadila jsem ho tu ten rok co se můj prostřední narodil..
A tu borovici jen o rok dřív....
I růže na oblouku začala rozkvétat....
I modrý kakost...
A kvítek pivoňky....
A ten dělá parádu za plotem u sousedů....
A nakonec růžička v příkopu u cesty...Ta má také svůj osud - kdysi jsem si jí kousek zařízkovala, ujala se. Vsadila ji nejdříve u skleníku, když narostla, začla překážet. Tedy mě ne, ale mužovi, šlahouny se mu do cesty pletly...znáte to, musela pryč, tak jsem ji přesadila. Zase nešťastně ! Vsadila jsem ji tenkrát před plot na rozhraní se sousedem, chtěla jsem maskovat kanál, to povedlo se, ale...narostla do šíře a sousedovi překážela v rozhledu při výjezdu autem ze dvora na silnici, no tak zase přesadit, ale kam? No skončila v příkopu kde nikomu nepřekáží, já na ni koukám od domu, takový osud a ona si kvete, drobounce, bíle, a nedá se.... A JÁ UŽ TAKY NE ! Mějte hezký den a zas někdy příště...