Kdyby to šlo, chtěla bych zaspat tu velkou starost co mě tíží, kdyby to tak šlo... Probudit se s čistou hlavou, hned by bylo veseleji i když je po včerejší večerní bouři a prudkém lijáku za oknem docela nevlídno. Dnes žádné lopocení v záhonech i když to mi teď nejvíc pomáhá zahánět vtíravé myšlenky, co bude...jak bude dál? Včera ráno nesu slepicím krmení a čekalo mě nemilé překvapení - dvě nejlepší loňské, chudery bez života a bez hlavy ležely ve výběhu. Tak zase škodná řádila...Holky nešťastné se opozdily s večerním návratem do kurníku a zůstaly přes noc venku. Kdybych se byla šla podívat, mohly dnes žít... Můj muž je hlava důmyslná a tak sestrojil časové automatické otvírání a zavírání. Jo, jenže den se už prodlužuje a já neznalá, neumím s tou věcí zacházet abych to zavření přestavila....
Musím se rozptýlit, tedy moc to nejde a vzpomenu na dvě jiné, radostnější události. Ve školce, kam chodí Matěj, měli připravené pásmo písniček pro maminky. Tak jen pár obrázků přidávám.
To jsou ti nejmladší, pěkně nám zazpívali, měli to hezky připravené, šikovné paní učitelky, šikovné dětičky. A dole. uprostřed, Máťa to prožívá, vždyť pro svoji maminku s radostí zpívá...
Každá maminka pak od své ratolesti dostala dáreček. A já jsem si venku, jak jinak, vyfotila Ještěd z levé strany, takhle je vidět z Minkovic...
A ta druhá událost ? No, Kryštůfek měl narozeniny. Už třetí ! Tak jen nakoukneme ke druhé babičce na zahradu, kde bylo rodinné posezení.
Už jsem si sáhl a ochutnal, dortík je jedlý....
Ach jo, všichni se baví, abych si postavil branky sám, když chci být na chvíli fotbalistou....
Kromě jiného, dostal jsem stan.....
Copak se vejdu, když malý mám stan a někdo v něm nohy tak dlouhé....
Tak to byla malá vzpomínka na nedávné dny. To jsem ještě ani netušila, co se vše změní...Kdyby to tak šlo, chtěla bych to špatné zaspat a do dne, kde už strach nečeká se probudit....