Na chvilku zastavit čas...

Kdo z nás by někdy nechtěl zastavit čas?  Někdo v okamžiku osobní slávy, jiný zas ve chvílích zdánlivě obyčejných a prostých. Já patřím k těm druhým... A čas, ať je jaro, léto, podzim nebo zima, čas přímo pádí a na nic nečeká. Ledoví muži snad už odtáhli,/jen abych to nezakřikla/, obloha v azuru, slunko nás hřeje, kdopak by nechtěl na pár dní zastavit čas?  Ty rozkvetlé louky plné pampelišek, všechno je svěží a omládlé, ta svěžest za pár dní pomalu zmizí, někam ji odnese, splašený čas....

Foceno ve Zdislavě. Pohled na Ještěd je jiný než z domova.

Zdislavská káčata na jedné zahradě sledují mne - neznámého vetřelce. A že se zpívá -a ta kačka, bláto tlačká... A toho tu bylo požehnaně...

"Kašleme na ni,  nic nám nedala"... řekla si káčata a šup zpátky do bláta...

A to je Ještěd jak ho vídávám já, fotečka dnešní a celá v azuru...vpravo Černý kopec, tam někde jsem se Miládko nedávno lajdala...

Jen víc takových malovaných dnů ! Teď už to víte, proč bych chtěla zastavit čas....