Jó, včera, to bylo veselo ! Už samotné ráno slibovalo docela pěkný den, ranní červánky na obloze, tak rychle na chvilku ven, jenom se pokochat a cvak, cvak - tu chvilku si zvěčnit...Měla jsem naspěch, jinak bych ještě počkala, až sluníčko za horama úplně vstane, pěkně se protáhne a bude se na nás smát. Za chvilku přivezli Kryštůfka, malého nezbedu, abych ho pohlídala. Řeknu vám -dítko jak z hadích ocásků, po kom že je? Jíst nechce, spát nechce, kde jen tu energii v sobě bere? A tak si promítám jak moji všichni tři synci - papali do syta, spali jak dudci, co práce jsem při nich ještě stihla....Ale netrap se babičko, buď šťastná, že vnouček je zdravý, těš se z něj a maličko rozmazluj...A když se tu sejdou oba dva, Matěj i Kryštof, tak někdy třese se i domeček v základech...
Předzvěst hezkého dne.
A ranní pohled na pocukrovaný Černý kopec, pěkně přes okno, z domova.
Celé dopoledne s vnoučaty na zahradě a kluci jezdili a jezdili....
Zahrada velká, prostoru dost, pěkně se oba vyřádili.
Nechala jsem ji kvést co nejdéle, včera jsem ji nemilosrdně ostříhala,a tiše se jí omluvila...Musela ze země ven a přes zimu založit do skleníku.
I vysoká tráva na zpustlé sousedovic zahradě pod sníh se k zemi položila.
A za tou zahradou jiná sousedka má stádečko koz, tak šli jsme se na ně podívat.
Má je tam krátce, co s nimi přes zimu udělá? Má tam sice takovou dřevěnou boudu, ale nebude v ní těm kozím holkám, nebo snad klukům ? - přece jen v mrazu zima? Jak jsem tak koukala, vemínko jsem u žádné nespatřila, nechám se překvapit propříště....
