Dnes na Pankráce.

Pankrác - takové jméno moc mužských nenosí, ani jeho dva "bratři" co za ním přicházejí nejsou moc v oblibě. Tři ledoví mužíci co rádi mávají hůlkou mrazilkou, někdy jen tak lehce, jindy s větší silou a tímto svým "uměním" jsou od věků pověstní....Přesto mi Pankrác do náruče ten nekrásnější dárek položil, je to letos 42 roků, co světlo světa spatřil můj nejmladší syn. A jako by se  po třiceti letech ti dva mužíci domluvili, tak na Serváce světlo světa spatřil syn mého nejmladšího....Ráno když jsem pohlédla z okna, byla obloha jako šmolka, po včerejším lijáku a větru, takový zlom. Ještěd zasněžený, co asi kvetoucí jabloně tady dole? Vyšla jsem o deváté na obhlídku kolem domu, jestli tou studenou hůlkou Pankrác moc nemával a květy příliš neponičil. Venkovní teploměr byl blízko k nule. Tak jsem si při obchůzce pár obrázků cvakla,a  jestli květy Servác s Bonifácem neponičí, tak  budou mít jabloně vyhráno ! Zatím to vypadá slibně, však loni vůbec žádná jablíčka nebyla....

První ranní pohled z okna, tak dál  ještě ze zahrady

po oddálení se už krčí za hradbou stromů i když je dominantou kraje,

jabloň nádherně obalená květy, nikdo ať se nediví, že mám obavy...

 to je měsíčnice, jedna z květin s velkou vůlí sama rozmnožit se kam se dá , zrovna tak se chová i běžně známý měsíček

až se slunko pousměje jeho květy rozzáří

v plné kráse rododendron před domem

bergenie u jezírka v něžné barvě růžové

ani šeřík nesmí chybět, vždyť je měsíc máj

po kmeni statné borovice pne se dlouhá liána, to jsou drobná a nenápadná  kvítka akebie

vytrvalá "kobercovka" - v bílé barvě štěničník

dřevitá pivoňka tu  skrývá cudně pravou tvář, ale zítra své velké oko ukáže

Tím končí malé nakouknutí, jen sem tam, do mého království......