Pat a Mat ?

O třetí adventní neděli se na chvíli do této role dostaly dvě ženy  - snacha a tchýně. Když na to vzpomenu, musím se smát, ale zase mě hřeje vědomí, že jsme těm dvěma našikům dokázaly,  že to s námi tak hrozné není, a že si umíme poradit.  Jó, nebydlet v domku ale pohodlně v bytě kde,  o obsluze kotle na topení člověk nemusí přemýšlet , to je v zimě výhra, ale přece jen všechno má své výhody a nevýhody, tak to prostě je... V týdnu zatápím já, když mladí mejsou doma , o víkendu většinou syn. Tento víkend musel být v práci tak si dobrovolně roli topiče  na neděli vzala snacha.  Po nějaké době z kotelny přišla, že  sotva se ohneň rozhořel musela ho uhasit, že vypadla zadní uzávěrová klapka, že se jí pak pokusí znovu nasadit.  Přece ji v tom nenechám, řekla jsem si a šla jsem jí na pomoc.  On ten kotlík OSPOP H 412,  na uhlí a dřevo, to je potvora záludná !  A ta zmíněná klapka je v podstatě větší plát  sahající téměř dolů,  zavěšený  v úzké zadní  části . ˇA teď. babo raď, jak to tam bylo na táhlu zavěšené, když nám to vždycky spadlo znova, ať jsme dělaly co jsme mohly. To jsme si připadaly jako ti dva - Mat a Pat ! Pomalu až po lokty obě od sazí, ale nevzdaly to ! To mizerné táhlo bylo příčinou, že  těžký plát klapky který jsme vždy do bočních "žlábečků" nejdřív usadily, z táhla ihned vypadnul. To by v tom byl čert, že to nespravíme, přece nebudem čekat až se večer mužské ruce vrátí, a jiným přec nebudem volat o pomoc, přece nejsme žádná :mejdla", svorně jsme se rozhodly. Tak už tu anabázi zkrátím - napadlo mě, že nové táhlo uděláme,  v místě zavěšení o kousek delší, pak už nám to nevypadne. Dílnu máme vybavenou -železný prut potřebné síly jsme našly, svěrák na upnutí, pilku na železo a už to jelo !  Pak ještě nové táhlo  ohnout, prostrčit na kotli přes dva otvůrky, nasadit na klapku a JE TO !! Ještě tomu něco chybí, na původním táhlu je venku na konci koulička se závitem na uchopení, aby to do ruku nepálilo. Jak to udělat, když  na našem dílku závit není, no co, také jsme si poradily. Stačil kousek špalíčku od násady ze starého koštěte, do něj v potřebném  průměru  vyvrtat delší díru, naklepnout na konec  táhla, pak už jen zatopit a hurá, funguje to ! Pak jsme si celé umouněné radostí obě plácly - znáte ten pocit, když se dílo podaří ? No my ho měly, jsem holky šikovné, řekly jsme si,a šly se od sazí umýt. A jestli se na nás seshora dědoušek díval, možná se naším úsilím pobavil, třeba i pochválil, kdo ví....