První adventní neděle.

Za listopadem už se zavřely dveře. Od jisté doby tento měsíc nemám ráda.... S ním se mi bolestně připomíná první adventní neděle, která před patnácti lety připadla na 28.11. V ten den jsem přišla o syna, bylo mu teprve 40 let. Zůstaly už jen vzpomínky....I v letošním prvním dni adventu jsme zašli na hrob zapálit svíčku  všem našim  nejbližším a pak jsme se rozhodli, že se sjedeme podívat do města na letošní vánoční strom, který rok co rok stavějí na náměstí, přímo před naší honosnou radnicí. Ozdoby na něm jsou dílem dětí z některých mateřských školek. Jak už to bývá, kolem bylo plno různých stánků se vším možným, co se nabízí o vánočních trzích. Ale letos  na tomto místě dostalo předvánoční dění  jiný ráz, objevila se tam nebývala atrakce - velké ruské kolo. K tomu i malý dětský kolotoč, s koníky, autíčky a jinými figurami na posazení, který lákal na kratičkou jízdu ty nejmenší. Tak mi jen tak hlavou prolétla myšlenka, co by tomu všemu asi říkal ten  kamenný z Neptunovy kašny, který celé náměstí nehybně střeží. Možná by se mu to nelíbilo, možná by řekl, že se takový kolotoč hodí leda tak na pouť. A to ruské kolo, že by se vyjímalo asi někde jinde, na jiném místě, kam by se víc hodilo. Ale zájemců o svezení bylo stále plno, že si kolo vydechlo vždycky jen v kratičkých intervalech. A  to když se tak na dvacet vteřin zastavilo, aby ti co byli nejvýše měli  pěkný výhled na město.Já jsem se zlákat nenechala, lepší výhled jsem měla už jednou, z ochozu radniční věže. Nezdrželi jsme se až do večera, kdy bylo rozsvěcení stromu s celou slávou i doprovodným programem, doma jsme pak už v poklidu u kávy v telce sledovali adventní koncert z Břevnovského kláštera.

Tak ještě pár obrázků co jsem si cvakla a když se tak na ně dívám, to ruské kolo tak nějak všechno zastínilo.   Vánočně nazdobený smrk se před ním nějak ztrácí, i když   právě on by měl hrát prim.

Krásná rána do dalších prosincových dní přeju vám všem.