Květen už je za námi.

Dny sečteny, podtrženy a výsledek ? - no nic moc .... tedy pokud jde o počasí. Co se dá dělat, podle mých představ skutečně nebylo. V příjemném dubnu jsem se v teplých dnech namlsala, ale jak jinak, ledoví mužíci mi dali ťafku, to proto, že jsem se těšila na švestičky ze dvou stromků, které byly květem obsypané. Už jsem cítila  na jazyku dobrotu švestkových knedlíků sypaných mákem, které uvařím z našich sladkých plodů a zajisté si na nich pochutná celá rodina. Marně, marně, i když byly téměř po odkvětu, květy dostaly šlehu mrazivým bičem a švestka na stromech nebude žádná. Tak musím počkat na příští rok, možná se vydaří, možná... Když jsem hudrala, že jsem se těšila jak si na nich pochutnáme, a teď z toho nic, můj muž na to prohlásil : "No co, tak si je koupíš !" Ať si říká kdo chce co chce, to prostě není ono, to jistě pochopí každý zahrádkář, že za práci a za snahu, čeká jistou odměnu, ať jsou to jablíčka nebo švestičky, okurky, rajčata, dobrá zelenina, nebo třeba jen ty kytky. Ale abych tady nefňukala, že byl květen nic moc, tak to bych trochu přeháněla. Vždyť jsem i malé výlety podnikla, o těch jsem tu psala, a poslední výlet byl na hrad a zámek Staré Hrady, pro rodiny s dětmi hodně zajímavé. I v divadle F.X.Šaldy jsem se pobavila na hře plné humoru, pod názvem Škola žen. A tak mi čas rychle dál letí, a zdá se mi, že nějak všechno nestíhám, no, ono to žádné zdání není, ale holá skutečnost. Jak je mým zvykem, pořád něco vysazuju, rozsazuju, přesazuju, jako ten krtek se hrabu v zemině.Mohla bych sáhodlouze pokračovat o všem, co je s prací na zahradě spojené, tak raději tečka a jen do skleníku dávám nahlédnout....

čerstvý salát to je mňamka