Jak se dušičky dostanou do nebe?

Tak to nikdo z nás neví, je to něco mezi nebem a zemí, ale říká se, že dušička zemřelého se dostala do nebe... Terku přepadlo nachlazení, do školky nešla a zůstala doma a tak mám veselou společnost. Ráda si povídá, nic jí neujde a já se jejími nápady bavím. Nějak mi uklouzlo tohle rčení - tak dušička už je v nebi - Terka to zaslechla a už se ptala , aby věděla o co jde. Povídám -"Teri, to se jen tak říká, když někdo zemře, že jeho duše je v nebi, víš?" A ona se zamyslí a vystřelí otázku: " jak se tam dostane, to vyleze po žebříku?" a kulí na mě oči a čeká odpověď.   Já - Teri, to by musel ten žebřík být dlouhatánský, ona tam odletí víš? "Aha, tak to ona má křídla a takhle s nimi mává" a začne mi to předvádět.  "No, Terko to nevím, on to nikdy nikdo neviděl, to jen hodný člověk se dostane do nebe a ten zlý ...to už mě utnula a můj proslov dokončila - "toho babíí odnese čert do pekla !" Tak snad tuhle blamáž brzo zapomene než ji  pro vysvětlení zaujme něco jiného.

Ještě jí nejsou čtyři roky, ale  k nim už v květnu dojde, a i když je samostatná, tak jak to bývá, pořád se musí návyky připomínat,   my , ty starostlivé,  to tak prostě máme, i když  je připomínka mnohdy už  zbytečná. Stalo se na WC, že po vyčurání z rulky toaleťáku do mísy poslala nadmíru papíru, asi se jí líbil že je tak heboučký ? "Terko, tolik papíru ? Vždyť bys to mohla ucpat, příště to nedělej, ano? Víž že stačí utrhnout méně.." Jak si to vzala k srdci jsem se přesvědčila hned druhý den. Stojím u sporáku, chystám na oběd a ona - "babíí, já jdu čůrat"! "Tak jdi a pak nezapomeň umýt ruce" - přestože vím, že nezapomene.  Za chvilku přijde, natáhne ručky, abych cítila jak voní mýdlem a důležitě mi oznámí: "Záchod žije, neumřel !"  "Prosím tě, proč by měl umřít, jak jsi na to přišla? "  "No, babíí, on se neudusil !  Já tam dala jen tři ! a ukazuje mi tři prsty.  Jasně tři útržky, to si vzala k srdci, co kdyby se nám záchod udusil,  to je ale představa ....