Hrátky s ježkem

Víme o něm, asi je mu u našeho domu dobře, jinak by dávno zdrhnul jinam ! Na své toulky se vydává nejraději za večerního šera, dělá kontrolu, zda není něco u slepic, co by k snědku bylo, zvládne se dostat do jejich výběhu, to nevím, jak to dělá....Tohle pichlavé klubko jsem spatřila náhodně, bylo ještě vedro, i když slunko se chystalo zapadnout a ježek pod keřem asi jen čekal, až bude kolem domu klid, aby se mohl vypravit na průzkum a něco povečeřet.

"Děti, zas je tu ten ježek, pojďte se podívat !"  volám na vnoučata.

"Babííí, kde ? -  přiběhne první Terka.

"Sedni si na bobek a koukej, tady ta koule plná bodlin, vidíš?"

"Jééé, to je hezký, můžu si na něj sáhnout ?"

" To  raděj ne, on by tě popíchal !"

Přiběhl Máťa, na rukou rukavice, a hrátky s ježkem začaly. Sebral ho ze země a už zkoumal, kde že má ježek bříško a jak se celý dokáže stočit do klubíčka, když chce být v bezpečí. Ježura vůbec nic nenamítal, a tvářil se docela nehybně, kdoví, jestli z obav, co se bude dít, se mu strachem srdíčko nesevřelo.

"Babíí, v telce jsem viděla ježečka, a on měl na bodlinách jablíčka, tenhle si  je taky na sebe napichuje ?"

"Terko, jak by to dělal ? To on neumí, tak mu  zkus sama jablíčko dát, uvidíš, jestli se mu to bude líbit."

Co to tu na mě zkoušíte ? - podivil se ježek.

To tak ! Ta jablka co vám pod strom napadala si sami posbírejte, já mám jiné starosti !"

A vůbec, dejte mi pokoj a nechte mě odpočívat ! Jablíčko se skutálelo, ježek vzal zpátečku, a bylo po hrátkách !