Jen tak zlehka, na začátku června.

Teplé dny se sluníčkem, co více si přát? Je jak v pravém létě, ale jedno nám tu u nás chybí, nechce zapršet. Každý nacucaný mrak se nám  vyhne a protrhne se o kus dál. Už mě to štve, den co den pořád tahat konve vody a co je třeba zalévat. Velký sud s dešťovkou už je skoro  na dně a kde mám další vodu  brát? Třesky, plesky, to jsou stesky....A plevel roste jako divý, tomu  voda nechybí, je to prostě nezmar !

V sobotním podvečeru jsem na záhoně "sekla" motyčkou, když padl návrh kam se vzdálit od domu , prostě jen na takový maličký výlet. "Pojedem někam na kole, třeba do Kryštofáku?" pravila mamka dětí."Já nemůžu, já měl přece jedno pivko" bránil se druhý rodič - "přece ani cyklista nesmí před jízdou pít", ale já znám svého syna, na kolo se mu nejspíš nechtělo a tak to pivko, které si dal po štípání dřeva ho před jízdou na kole zachránilo. "Mohli bychom jet autem na Sloní kameny" navrhlo starší vnouče. Vím, že už se viděl, jak na ně leze. "To je docela daleko, jet jen tak na otočku,co třeba pod Ještěd ke skokánkům? Babča by mohla po rovince s námi, kdyby se jí chtělo -  rozhodla nakonec mamka, - já pivo neměla, tak budu řídit." Jasně že jsem chtěla,každé vypadnutí z toho domácího stereotypu s radostí vítám.

No jo, no, zase s foťákem na krku, ale bylo už o sedmé večer, tak se mi focení nepovedlo jak bych si přála.

Chtěli jsme k můstkům projít tunelem co je pod lanovkou, ale kvůli opravě byl tunel uzavřený, tak jsme prošli pěšinkou vrchem.

Mamina s dětmi byla až u stožáru a my dva se zatím dívali dolů na posledními paprsky slunka ozářenou část města.

Pak jsme se ještě půlhodinu  pozdrželi, jestli  nepojede lanovka, Terka si jí přála zamávat, ale to se jí nesplnilo. Ale byl to příjemný maličký výlet, z náhlého rozhodnutí, můj první červnový, jen tak zlehka....

A ještě něco málo pro radost jsem v posledních dnech na zahradě měla, dnes už je po parádě, oboje je odkvetlé.