Někdy andílek a někdy pěkné kvítko jak z hadích ocásků, je ten synáček mého nejmladšího. Jak už to bývá, člověk má tendenci porovnávat, po kom že to dítko jenom je, letmá otázka na mysl občas přijde. Jó, když dítko je hodné tak je to fajn, ale někdy jsou chvíle jen pro pevné nervy, pak musí zvítězit taktika...Mívám ho teď častěji na hlídání, dnes mi dal zabrat, věříte? Venku mi za jízdy na sáňkách slézal a pak rychle pelášil kupředu, já za ním poklusem abych ho chytla, a on z toho jenom srandičku měl..říkám si, unaví se a po obědě bude bez problémů spát - co myslíte ? Málo snědl, nechtěl spát a lumpárničky mu jen z oček koukaly...Kryštoféro - malé éro, víc jak hodinu mi trvalo - pohádky, šeptání, po tváři hlazení, než to hádě usnulo... A ráno před osmou, zas budu stát u branky, kloučka si převezmu, to bude pro babču zas veselý den....
Tak to je on, andílek ? Čertík ? Co na tom záleží? Hlavně, že zdravý je !
Ubrus na stole ? Ten musí pryč, vždyť by nám při hraní překážel...
Taková plastelína, to je věc ! Taková v kelímcích, prý nezávadná...je pěkně měkoučká a kluků se líbí.
Matěj je ve školce a medvěda Tondu nám nechal dole,aby si s Kryštofem povídal. A Kryštof teď povídá - babí, chvíli nás neruš....
a Tondovi šeptá přímo do ouška
a teď zas Tonda něco mu říká...
něco hodně veselého mu ten Tonda asi pošeptal....
a přišel čas k obědu, tak nejdřív polévky maličko sníst...
to má být sněhulák - copak to šlo? Lepšího postavit nemohla jsem - Kryštof by nejradši ten výtvor boural.
Když Matěj přišel ze školky, chvíli si kluci hráli, pak předvedli bitku o plastelínu,to jim šlo opravdu bezvadně !!