A jedeme dál...

Leden už za sebou  zavřel vrátka a  naskočil únor na rozjetou trať, a den za dnem jede dál...Venku je přesně tak jako na obrázku, světlemodré nebe mezi obláčky. Tady dole po sněhu už ani památka, všechny zbytky jeho ostrůvků zase zmizely a v trávníku se v trsíčcích lístků sněženek objevila běloučká poupátka. Dokonce i špičky listů narcisek  do malých houfů semknutých směle z trávníku vykoukly, nějak si pospíšily, ale běda jim, kdyby je překvapil holomraz.  Tahle zima měla být tuhá a mrazivá, jak jsem zaslechla loni v předpovědi. Doufám, že nebude, že  to únor nepřekazí a zima bude vlídná, tak akorát....

A jedeme dál, každý jak umíme, každý jak chceme, každý jak můžeme....Já mám za sebou první den zkoušky ve větším nasazení, a s příštím týdnem se rozjedu naplno, tak sama sobě držím palce a doufám, že to těch pár měsíců zvládnu.

Terezčina maminka nastoupila do práce, a já pro svou vnučku, jsem babičkou hlídací.

Nejdřív mamka, přebírám to já, potom školka, pak už bude holka velká, ta naše Terka