Láska za lásku.

Tak by to v životě mělo být, láska za lásku, ale ne vždy to tak bývá, když  někdy jedna miska vah tu druhou převyšuje.... ale tady u té knihy jsou obě misky v rovnováze.

Dostala se mi do rukou tato moc pěkná knížka se vzpomínkami autora na rodnou vísku, vyprávění o milované mamince a babičce, o příbuzných a známých, kamarádech, spolužácích a sousedech, o obrázcích krajiny, o studánkách a polích, kytkách a broucích ve vysoké trávě.

 Život je jako jízda na kolotoči. Nejdřív nasedneme,

 pak se roztočíme stále rychleji, stoupáme vzhůru a když jsme nejvýš,

 kolotoč se zastavuje, náš let končí

 a my klesneme na zem,

 odkud jsme vzlétli.

A Bohumil Hrabal řekl:

 Vzpomínka je druhá přítomnost.

 A někdo jiný řekl:

 Vzpomínka je jediný ráj, z něhož nemůžeme být vyhnáni.

   J.A.

Jeden úryvek z úvodní části v knize:

Poslední dobou víc než dříve maluji vzpomínky z krajiny mého dětství. Na nich cesty do polí, lemované dozrávajícím obilím, vyprávějí příběhy o životech plných dřiny. Na nich září krása rudých vlčích máků, modř chrp, svítících jako maminčiny oči, a pianissimem zní fialový koukol. Po nebi plují bílé mraky. Cesty vedou k opuštěným samotám, k alejím vysokých topolů, k pěstěným ovocným sadům, k bohatým chmelnicím. Mnoho cest do lesů, znějících ptačím zpěvem, končí na pasekách plných pařezů, dozrávajících jahod a malin. V dolících po pařezech plavou ve vodě čolci a nad nimi létají duhově zbarvené vážky. Vzpomínám si na zahradu před jednou hájovnou plnou zářících skleněných různobarevných koulích na tyčích. Když jsou víčka trochu přivřená, derou se příběhy napovrch.....

Ta knížka mé nitro oslovila tak silně, že něco, i když je to už hodně vzdálené, mi připomělo podobné zážitky z mého dětství.