Malé pocourání tam i tady....

Léto se chýlí ke konci a já víc trčím doma ale mít tak křídla, to bych se rozlétla ! Ne nenudím se, práce je kolem domu stále dost, jenom mi to déle trvá, ale o tom tu  nechci rozprávět. Jsem ráda za  nějaké to malé pocourání, jako bylo to cestou kolem Ovčí hory k Nise, nebo pak  jinde v jiném kraji, na skok v jedné malé vísce Mlýnec. Tak se teď na chvilku vracím a projdu se znova.....

Je druhá půlka srpna, v jednom sobotním pozdějším odpoledni.

přes Nisu jsme se převezli na druhý břeh

tady pod Ovčí horou na mne dýchl klid a pohodička, jistě se tu zdejším v lůně přírody žije hezky

a teď  jedna úsměvná

cestou zpátky domů mě zaujala barvící se obloha

O týden později pocourání jinde, v malé vesničce u rybníka, s mojí sestrou jsme šly a cestou si povídaly, ale jak už to bývá k tomu i nějaký ten obrázek jsem si domů přinesla.

To není naposledy, vím, že nějaké malé pocourání ještě bude, ale už musím být skromná...