Prekérní situace.

Dnes jsem se sešla na kávě s dlouholetou kamarádkou a jako vždy jsme potlachaly o všem možném.V jedné chvíli prošel kolem nás vysoký  a už bělovlasý pán a s úsměvem mou kamarádku pozdravil - "jé, dobrý den sestřičko !" Když byl z dohledu sdělila mi, že to byl jeden jejich pacient.  "Víš, nedávno jsem mu brala krev a a představ si, rozjel se mu při tom nějak blbě  u kalhot zip. Byl z toho celý paf, že jak teď bude vypadat až takhle z ordinace vyjde. A jak tak na té židli seděl povídám mu, počkejte, zkusím vám to spravit. Nenapadlo mě nic jiného, než  že jsem si prostě mezi jeho dlouhé nohy na zem klekla a s hlavou mezi koleny se s tím jezdcem na zipu chvíli mordovala, a do kupy se mi to nakonec povedlo dát. Jenom mě potom blesklo hlavou, co kdyby někdo do místnosti vstoupil a v téhle pozici nás uviděl, co by si asi pomyslel..." Tu moji kamarádku znám tak dobře a vím, že je to žena činu, se vším si ví rady.  Stará škola - odevzdaně plní známé - SLOUŽĺM ZDRAVĺ LIDU. Já tu akci  na vlastní oči sice neviděla, ale umím si ji v ní  představit, tak dobře tu zdravotní  sestřičku  znám. Nic jí zatěžko není, to je fakt a občas nějakou prekérní situaci u kávy do placu dá.