Cestičkou kolem Pardoubku.

Na rybníčku Pardoubku jsem zahlédla labuť, jednu jedinou, možná že druhá v rákosí někde hnízdí, aby pak vyvedla mladé. Vzpoměla jsem na malou labutí rodinku, co jsem tu před čtyřmi lety chodila pozorovat, ale to byl už konec června. Včera jsem se vydala na obhlídku a labuť jsem neviděla ani tu jednu, mohla jsem koukat, jak jsem chtěla...Nedivím se, byla ukrytá někde v klídku, přece se zvědavým čumilům nebude pořád ukazovat. Jak jsem tak kolem šlapala po cestičce, bylo k vidění něco jiného, co mne také zaujalo, tak jsem si to do obrázků vzala.

Místo labutě se mi ukázala lochneska...

To má asi za svůj jedovatý jazyk. Hřebíkem přitlučený a za trest jí na něj kolemjdoucí sedají. Taková tvrdost, bylo mi jí líto

I když je slunko pořád zatvrzelé, nedá se nic dělat, je to tak jak je.....