Pohlazení na duši....

Kouzelný proutek jsem nenašla, šlo to i bez něj !  Popadla jsem hole a vyrazila ven,dohnat co jsem chtěla. Zašla jsem pozdravit jednu starou košatou lípu u cesty na Brtev.

I když slunko se svými paprsky zdráhá laskat tu nádheru dole, mně to nevadí, mně je fajn, mou duši to přece jen hladí, stačí se dívat kolem....

A lípu už mám nadosah !

Kdoví jak je strom starý, kdoví co pamatuje....

Tak jako před čtyřmi lety, když jsem šla kolem, jsem si na lavičku sedla. Tenkrát byla lípa v bohatém květu, libě voněla a v její koruně bylo tak živo, ani se mi odejít nechtělo. A kolem, místo kvetoucí řepky  bylo bohatě pšenky, no nemám slov, stačilo se dívat, jaká to nádhera !

Jdu ještě dál na okraj Brtve, u křížku se chci zastavit...

Kdybych mohla, šla bych dál, jak se říká -rovnou za nosem, ale musím zpátky.

Jak všechno kvete i po příkopech, těch různých kvítečků, to je pokoukání, snad  lepší než v zámecké zahradě...