Nic ho nerušilo....

Je ráno po půl osmé, a skupinka lidí se chystá na plynnou uhličitou koupel, blahodárnou pro tělo. Po prsa utěsnáni ve velkém plastovém pytli plynem nafouknutém se na lehátku docela příjemně leží. V jednotlivých  boxech oddělených světlezelenými závěsy se plných dvacet minut v klidu odpočívá a z reproduktorů se tiše  line uším lahodící hudba s hezkými písničkami, přiznávám, že bych v tom pytli vydržela mnohem déle....Vedle mne za závěsem zrovna ležel jeden bělovlasý muž a ten po minutě začal tak hlasitě oddychovat, vzápětí i chrápnul, až jsem se musela v duchu smát. Možná na něj to prostředí tak silně působilo, že se rázem ocitnul v říši snů. Vůbec nic ho nerušilo, až teprve šustění vypouštěných pytlů ho probudilo. Ta chvíle "dvacijášku" mu asi přišla vhod, zřejmě to byl náruživý spáč.