Na tom našem dvoře....

12. březen 2016 | 15.09 |

Na tom našem dvoře, všechno to krákoře, i ten kohout......zpívá se v jedné staré  písničce, ale k ní patří obrázek skutečného vesnického dvorku, který byl na venkově, v dobách mého mládí,  téměř u každého domu a hejno opeřenců tam mívalo  eldorádo,  ovšem pokud hospodyni všetečně nevlezlo  do záhonů....Kšááá, kšááá, vy potvory jedny, zase jste tu hrabaly..!!

Naše slípky mají smůlu, jsou ve výběhu zavřené, ale  než  upravím záhony  a oseju je, tak je pouštím na chvíli ven. Jsem jako dráb, jsem jako ostříž, to byste neřekli, že je s nimi potíž !  Je jich jen deset a když jim otevřu branku, frrrrrrr, vylétnou jako splašené, aby jim vůbec nic neuniklo, aby o něco na zemi nepřišly. No, ani se nedivím, když ten výběh je pro ně jako vězení a za plotem se to zelená, když za plot je to láká. Stojím a pozoruju jak jedna druhou honí, tu, která v zobáku cosi drží a letí s tím jak o dostizích a ta druhá fofruje za ní, doběhne ji a obě se o kořist perou,  jsou jako  dvě sokyně  posedlé. Bože, o co se tak rvou ?  Přijdu blíž a koukám - on je to pytlíček od čaje !  Že jim stál za tuhle rozcvičku, vždyť mohly vypustit duši v tom letu ! No jo, ta jedna si myslela kdovíco nenašla druhá, když se hrabala na kompostu. A jak jsem ty dvě družky v jejich zápolení sledovala, koukám další dvě zmizely na pozemek k sousedům, jakoby doma měly málo místa. Kšáááá, kšáááá, potvory jedny, tak naše velká zahrada vám nestačí?  Co naplat, vzala jsem proutek a vlezla k sousedovi a honím je kolem plotu sem a tam, zpátky domů se jim nechce. To mám za to, vy nevděčnice, že jsem vás na zahradu pustila, příště vás nepustím a basta !  Své slovo zruším hned druhý den, a zase jako ten dozorce, hlídám na našem dvoře......

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na tom našem dvoře.... hroznetajne 13. 03. 2016 - 12:03
RE: Na tom našem dvoře.... tales 20. 03. 2016 - 16:36