Už takový zvyk. Když ráno vstanu, z okna se podívám, nejdřív co slibuje obloha nad námi, pak také do zahrady a hlavou se honí vždy stejné myšlenky. Tak jak se vyvede ten dnešní den?
Dnes by mohlo být hezky, však už je léto a nad Černým kopcem ani mráček. Hned je člověku veseleji. Tak ať to vydrží po celý den. Po ranní kávě ještě chvilka klidu, Matěj ještě spí, ani dědoušovi se z pelíšku vylézt nějak nechce. A věřte mi, mám ráda ten ranní klid, než se náš domek probudí a začne být živo. Ale co, už nikam spěchat nemusím.... A tak vše beru jak to přijde, uklízet, vařit, nádobí kopce,ohlídat vnoučka, který má spoustu otázek a povídání,to vám je zábava/myslím tím vnoučka/,ten veselo přináší do všedního dne. Pro někoho možná děsná nuda, pro mne už vším možným, nabitý den. Občas bych ráda zavřela dveře a nechala starání napospas, courala se jen tak přírodou, dívala se a dívala...Ale ono to nějak moc nejde, to je jen přání, nahlas ho neříkám,raději... Tak a dost rozjímání. Co dnes budu vařit, to ještě nevím, ale jedno vím určitě, že zahrada potřebuje ty moje ruce a tam jsem opravdu raději než u plotny v kuchyni....Tak všem přeju hezký den, ať se nám vydaří, už mi končí ta chvilička klídku, škoda, že čas nikdo z nás zastavit nemůže, i kdyby chtěl....
Tak doufám, že nad námi bude po celý den zrovna tak azurová obloha, jak nad bezovými květy, a sakra ! Nejvyšší čas, pár si jich natrhat a usušit na léčivý čaj. Myslím že se říká: "Před heřmánkem klekni, před bezem smekni" Nebo je to jinak ?