Vzpomínám ráda....

2. červenec 2010 | 05.58 |

Hurá, hurá, konečně prázdniny !  Děti si oddychnou a škola taky. Dnes už je všechno jinačí než bývalo dřív. Nevím, zda by se dnešním dětem takové prázdniny líbily, zda by se nenudily, necítily ochuzené o všechny ty vymoženosti současné doby, přinejmenším o mobil a určité pohodlí. A poznat to, už ani snad nemají možnost. Patřím do kategorie všech těch dříve narozených co vědí o čem je řeč. A jak ten čas letí, když přijdou prázdniny,s trochou nostalgie moc ráda vzpomínám. Byla padesátá léta, v minulém století, tolik let zpátky, už je to tak...Hurá, hurá prázdniny, také jsem s bráchou jásala, když se školní rok končil. Měli jsme štěstí na troje prázdniny, pěkně za sebou,ty celé jsme prožili u naší babičky.  Milované babičky ! Moc ráda vzpomínám. Pravda, ve vzpomínkách si asi nejvíc uchováme to nejhezčí , vždyť zmíněné prázdniny byly pro mne  plničké slunce. Malebná víska s řekou Doubravou, prosluněné stráně s pupavou, koberečky drobných hvozdíků/ babička jim říkala slzičky Panenky Marie/, s polštářky voňavé mateřídoušky, s políčky nazlátlé pšenice protkané polním červeným máčkem, modrou chrpou a často i heřmánkem... Když si tak vzpomínám, cítím tu směsicí vůní a teplé slunko mě hřeje... Ach jo, chtěla bych se někdy vrátit, alespoň jednou, do dětských bot a takové prázdniny si znova prožít... Babička měla hejno hus, ty byly snad na každém dvorku, honili jsme je k řece a na pastvu, a s dětmi se sousedství jsme se při tom pěkně vydováděli.U řeky bylo takové místo Pod skálou se tam říkalo. Obecní louka, takové hřiště, patřila všem.Na stráni plno ostružin, někdy i houby jsme našli. To se ví, že nějaké klukoviny a malé lumpárničky jsme všichni také prováděli, vždyť byly jsme děti. Pro voňavý chleba, to byly pecny, jsme chodívali k místnímu pekaři, ještě horký jsme nosili domů a jeho vůně se za námi táhla...Babička lednici neměla, ale studený sklípek, na třetím schodě v krajáči mléko, i máslo tam čerstvé vydrželo. No dlouho však ne, nám prostě chutnalo. Z cukrové řepy vařívala sirob, na chlebu s máslem to bylo jak med. Kachlový sporák s troubou a kamnovcem, kde byla stále teplá voda, voňavé buchty, nám babička pekla, byl to pro nás opravdu ráj ! Z dohledu rodičů a hromady práce, která u nás doma bývala pořád, pole, sušení sena, a samá povinnost... U babičky ve vsi vždy o osmé večer se na kostelní věži rozezněl zvon. To je Klekánice, říkala babička, konec hrátek a my museli domů. A také obecní bubeník, hlasatel zpráv, to bylo něco! Vždy přišel na plácek,  v patřičném obleku, paličkami do bubínku zatřískal, lidé se sběhli  a vyslechli zprávy, tenkrát ještě ve vsi místní rozhlas nebyl. Byla jsem dítě,dávno už nejsem, a jen vzpomínky na dětství zůstaly...

                                                                                             koťata 009

    Políčka obilí, na každém kroku, to byl tehdejší venkov. Jak na tomto obrázku, který kdysi namaloval můj tatínek . Není to malebné? Určitě je !

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Vzpomínám ráda.... mi-lada 02. 07. 2010 - 09:21
RE(2x): Vzpomínám ráda.... adil 02. 07. 2010 - 14:36
RE(2x): Vzpomínám ráda.... hospodynka 03. 07. 2010 - 19:02
RE: Vzpomínám ráda.... nena 03. 07. 2010 - 05:56
RE: Vzpomínám ráda.... hospodynka 03. 07. 2010 - 19:01